Opustila velké korporace a začala učit jak zacházet s penězi

20. prosince 2017
7 minut čtení
1377
3

Jak to vypadá, když dluhy lidem přerostou přes hlavu, ví Marcela Hrubošová víc než dobře. Přes dvacet let stála na straně věřitelů. Měla na starosti ekonomiku velkých institucí a hlavně vymáhala pohledávky. Nyní se snaží svých zkušeností využít k tomu, aby lidem pomáhala zorientovat se ve světě financí.


Můžete představit projekt FINANCE PRO RADOST?
FINANCE PRO RADOST je projekt, který vznikl na podporu finanční gramotnosti. Jedná se o vzdělávací koncept, který má jednoduchou formou učit rodinným a osobním financím, představovat finanční svět a jeho uspořádání, zjednodušit složité informace k finančním produktům a službám, tak aby člověk věděl k čemu produkt/služba skutečně slouží a jaké skutečné potřeby v jeho životě pokrývá.



Jak vznikla myšlenka tohoto projektu?

20 let řeším důsledky finanční neznalosti. Vždy v mé práci představovalo přední místo vymáhání pohledávek, ať již pro státní správu, nebo pro soukromý sektor (pojišťovny, banky, obchodní či leasingové společnosti). Poslední roky jsem jako ředitelka úseku vymáhání pohledávek v jedné přední bance na českém trhu sledovala to obrovské a bezmyšlenkovité zadlužování lidí, a jejich následné propady do osobních bankrotů.



Kde mají lidé největší nedostatky?

Kamenem úrazu je, že lidé neumí hospodařit. Nevědí, kolik stojí jejich život, ani kolik vynakládají měsíčně na svou domácnost. Tady se nejedná pouze o dlužníky. Spadají sem i běžné domácnosti, kde muž platí větší položky, žena běžný chod domácnosti, ale sumu za celek už neznají. Rozvod, rozchod, úmrtí či vážná nemoc pak dokáže člověka dostat do velké ztráty či na dlouhou dobu snížit životní úroveň. Rychlé vykrytí chybějících prostředků půjčkami a úvěry pak otvírá cestu k nekontrolovanému zadlužování. Půjčky však nejsou charita a věřitelé budou chtít jednou své peníze zpět plus něco navíc. Druhým vážným problémem je, že se lidé nenaučili diverzifikovat své příjmy. Celé jejich živobytí závisí na jednom příjmu, často ze zaměstnání. Pokud se lidé nenaučí peníze vydělávat, řídit, spravovat a rozmnožovat, jen těžko budou umět svůj život vytvářet.

Jsou nějaká obecná pravidla jak udržet domácí rozpočet na uzdě a finance řídit?

  1. Neutrácet více než je váš příjem.
  2. Mít své finance pod kontrolou a pravidelně si sledovat výdajové položky, které nás nejvíce zatěžují a hledat jejich optimální nastavení.
  3. Tvořit si rezervy.

Mám jedno své jednoduché osobní pravidlo: 1-7-2, které znamená rozdělení si měsíčního příjmu. 1 je 10 % – to je má osobní odměna za práci, kterou musím v daném měsíci odvést, a za to si mohu koupit cokoliv mě napadne a udělá mi radost, nedostavuje se pak frustrace, že chodím jen do práce a vlastně si nic neužiji, 7 je 70%– to je režie, kterou musím každý měsíc zaplatit ve formě výdajů na bydlení, energie, pojištění, jídlo, oblečení atd. 2 je 20 % – to jsou úspory a rezervy, které si každý měsíc odkládám pro případ nějakých nenadálých událostí (např. vážná nemoc, rozchod, rozvod, úmrtí) a taky jako zdroj k vytváření si vlastního majetku a s ním zabezpečení i pasivních příjmů.


Mám taky jedno své osobní doporučení z praxe pro ty, kdo si půjčují peníze:
„Ten kdo neumí spořit, nebude umět ani splácet.”


Kde máme největší mezery v rámci finanční gramotnosti?

Myslím, že po roce 1989 vzniklo zcela nové odvětví – odvětví finančnictví, kterému jsme přihlíželi, ale zapomněli jsme se s ním i teoreticky seznamovat. Finanční gramotnost měla být zakomponována do školní výuky již v 90. letech 20. století, kdy začaly vznikat první soukromé banky, pojišťovny, kampeličky apod., a trh začal nabízet nové finanční produkty a služby.


Děti se snažíte vzdělávat pomocí postavičky kuřátka Pípa. Co je podle Vás to nejdůležitější, aby se děti naučily?

Pípo byl dlužník a na svém osobním životním příběhu ukazuje dětem, jak přišlo o všechno včetně svého peří, a představuje jednotlivé oblasti a nástroje finančního světa. Teorie je krásná, ale až praxí se získá nejvíce zkušeností – a to je hlavní úloha Pípa, vtáhnout děti do reálného života. V současné době pracuji na vytvoření nových knih pro děti. Připravuji hrací pracovní sešity, kde se budou děti s Pípem učit hospodařit, investovat, řešit dluhy, volit si práci, podnikat a řadu dalších činností.


Jsou podle Vás ještě nějaké jiné důvody, proč se lidé bezmyšlenkovitě zadlužují?

Je za tím i obrovská manipulace ze strany velkých finančních hráčů či obchodních řetězců. Školení obchodníků v prodeji finančních produktů a služeb není ani tolik zaměřeno na produktovou nabídku jako na obchodní dovednosti a psychologii prodeje. Lidé jsou pak manipulováni do nákupu produktů a služeb, které vůbec nepotřebují nebo které se dají řešit zcela jinou či levnější formou. Finančně vzdělaný člověk pak těmto nástrahám nepodléhá tak snadno.


Proč někteří lidé na peníze nahlížejí jako na zlo a špatnost?

Pokud si peníze postavím na piedestal, pak nemohu čekat, že mi život bude přinášet radost. Když se na peníze budu dívat tak, že přichází až s mým užitkem pro ostatní, mohu na tom každý den pracovat. Nejprve musím sama něco dodat, abych mohla něco dostat. Pokud jakoukoliv práci dělám s vervou a co nejlépe, tak si můžu být stoprocentně jistá, že odměna se brzy dostaví. Když si to však půjdu do práce jenom odsedět, tak nemůžu čekat, že mně někdo dobře zaplatí. V socialismu jsme byli zvyklí, že jsme chodili do práce a po měsíci natáhli ruku pro obálku. Až po revoluci se po nás začalo chtít, abychom ukázali, co umíme a na základě toho byli zaplaceni. Stalo se nám prokletím, že pracujeme bez dostatečné znalosti našeho konkrétního užitku pro ostatní či pro společnost, ale pořád chceme větší odměnu.

Jak by měl člověk rozvíjet své dovednosti a přijít na to, co mu jde?
Po škole by si člověk měl vybrat firmu, která jeho srdcem jest (i kdyby tam měl jen kopírovat papíry), a podívat se, jak ta firma funguje zevnitř. Radím každému, aby prozkoumal, jak funguje šest oblastí, které tvoří každou firmu na světě (marketing, obchod, finance, IT, administrativa a lidé), a potom se vydal svou vlastní cestou. V zaměstnání se člověk učí. Je to škola života v praxi. Je důležité najít svůj talent a užitek ve společnosti, a potom si vybrat svůj vlastní směr, ve kterém se bude maximálně zdokonalovat. Můžu pak svou práci nabídnout jednomu zákazníkovi, což je firma, pro kterou pracuji a být v postavení zaměstnance nebo se vydat postavit svou vlastní firmu/živnost a být užitečný tisícům lidí na trhu.



Ve své činnosti se věnujete vzdělávání v oblasti podnikání. Máte nějaká doporučení pro začínající podnikatele/lky, kde získat finanční prostředky do začátku podnikání?

Podnikání je proces a od nápadu po skutečně prosperující firmu vede dlouhá cesta. Proto na začátku není třeba hned řešit, kde na podnikání vezmeme peníze. Nejprve si musíme ujasnit a přesvědčit se, zda náš nápad je smysluplný a reálný, zda si najde na trhu své zákazníky a může se stát předmětem našeho podnikání a naší obživou. Pokud dokážu svůj nápad uvést do reality a zajistit první příjmy, pak se teprve mohu nazývat podnikatelem. Začínající nebo věčně začínající podnikatele/lky vedu, vzdělávám v oblasti financí, a podporuji, mentoruji při jejich budování své podnikatelské činnosti. Pokud se mi jejich nápad líbí a má budoucnost, pak velmi ráda vstupuji do role tzv. Business angel. V podnikání platí: “Nejdřív prodej pak designuj!”



Z toho vyplývá, že podle Vás je perspektivnější se vrhnout na dráhu podnikání?

Podporuji podnikání, protože umožňuje budovat vlastní majetek a bohatství, zatímco v zaměstnání nám plat řídí někdo jiný. Absolventi jsou málo placení, od 30 let nastupuje doba progrese, kdy se člověk rozvíjí, ve 40 letech přijde vyhoření a v 50 už vás nikdo nezaměstná. Na začátku a na konci máte tedy nejmenší platové možnosti a nejmenší uplatnitelnost, ale progresivní část života věnujete zastropovanému příjmu.



Plánujete ještě nějaké jiné pracovní či osobní výzvy?

Výzvy přichází se životem, takže je úplně neplánuji. Teď je mou největší výzvou právě projekt FINANCE PRO RADOST a naplnění jeho vize. Osobní výzvou je pro mě určitě má 9letá dcera.

Autor článku: Pavel Rydzyk
E-mail:
- ROZHOVORY -

Leo Macenauer: „Největší inspirací je pro mě moje rodina.“

Kde začala a jaká je cesta nadaného krejčího, který má dnes svou značku a je členem výběru "30 pod 30" časopisu forbes?
4. listopadu 2017
8 minut čtení
694
- ROZHOVORY -

Jiří Bréda: „Vidím do hlav lidí."

Jirka je člověk, který mě ze všech trenérů, manažerů a jiných posunul nejvíce ve vlastním rozvoji. Naučil mě dívat se okolo sebe v momentech, kdy jsem zíral upřeně na sebe, jak přistupovat k práci nejen s lidmi, ale zejména na sobě samém.
21. června 2017
5 minut čtení
580